O metodě
Slovy vědeckého týmu EEGInfo:
Neurofeedback je počítačem podporovaný terapeutický přístup pro klinickou praxi, ve kterém jsou zvolené parametry mozkové aktivity pacienta převedeny do lidskými smysly vnímatelné podoby. Za tímto účelem se měří mozkové vlny v reálném čase na povrchu hlavy (neuro), což ovlivňuje audiovizuální animaci (feedback). Protože všechny signály, zaznamenané smyslovými orgány centrálního nervového
systému, jsou neustále analyzovány z hlediska jejich relevance, audiovizuální signály neurofeedbacku představují druh zrcadla vlastního fungování mozku. Takováto přímá zpětná vazba, založená na prokázaných léčebných protokolech a polohách elektrod, si klade za cíl zlepšení schopnosti mozku regulovat sama sebe. Protože samoregulace je základní nezbytná funkce mozku, klinické spektrum léčby je velmi široké, neurofeedback tedy lze použít jako ústřední terapii nebo jako součást terapeutického plánu pro zmírnění příznaků duševních poruch a nemocí, zlepšení pozornosti a problémů se soustředěním a podpory rehabilitace.
Slovy vědeckého týmu EEGInfo:
Existuje řada metod neurofeedbacku, všechny využívají princip měření EEG a frekvenční zpětné vazby, jak bylo uvedeno výše, ale liší se v jejich implementaci, způsobu extrakce EEG a ovládání zpětné vazby. Metody takzvaného „frekvenčního pásma“ (EEG Biofeedback/EEG Neurofeedback) se řídí pravidly standardizovaných frekvenčních rozsahů v rámci „klasického“ spektra EEG (1–40 Hz) a zaměřují se na omezení určité činnosti mozku a posílení činnosti jiné. Oproti tomu během neurofeedback tréninku pomalých kortikálních potenciálů (SCP) je cílem ovládat velmi nízkofrekvenční rozsahy pod 0,1 Hz. Takzvaný Infra-low Frequency-Neurofeedback (ILF) se ukázal jako zvláště účinný a představuje kombinaci tréninku frekvenčního pásma a tréninku SCP. Dále je důležitý také individualizovaný a na symptomech založený přístup k tréninku ILF – tzv. metoda Othmerových. V neurofeedback ILF tréninku je frekvence pomalých SCP aktivit individuálně optimalizována a průběh terapie se dynamicky přizpůsobuje změnám klinických příznaků pacienta.
Už od samého počátku metody víme, že efekt neurofeedbacku není pouze výsledek placeba. Součástí placebo efektu je, že pacient dostává lék, je si toho vědom, důvěřuje osobě lékaře a věří, že mu pomůže. Je to zřejmě tato zaměřená pozornost a víra, která umožňuje nastartovat silněji seberegulační procesy pacienta – placebo efekt. První neurofeedback trénink probíhal u koček a dalších zvířat, u kterých placebo efekt neexistuje. Efekt u zvířat byl ověřen pomocí změn v EEG a dalších fyziologických parametrech a výsledném chování. Trénink byl úspěšný u lidí v kómatu, kdy se podařilo řadu lidí z lehkého kómatu tréninkem probrat. Úspěšně proběhl u kojenců, u malých autistických dětí, které nerozumí svému okolí a nevědí, že podstupují jakýsi trénink.
Trénink je úspěšný například i u ADHD dětí, které nic trénovat nechtějí, smyslu tréninku nerozumí, samy si nemyslí, že mají jakýkoliv problém, a chodí jenom z donucení rodičů. Dokonce jsme zažili děti, které na konci tréninku urputně trvaly na tom, že jim trénink nic pozitivního nepřinesl, a až následný náročný elektronický test pozornosti (TOVA) vykázal výrazné zlepšení oproti testu před tréninkem. Jak bychom mohli očekávat přítomnost placebo efektu u dětí s takto skeptickým přístupem?
Další zajímavý příklad je, že pacienti často zaznamenají zlepšení v oblasti, kvůli které vůbec na trénink nechodí. Děti s ADHD často přijdou kvůli pozornosti, ale odcházejí emočně zklidněné a více vyrovnané, s lepším spánkem. Někteří klienti zmíní ke konci tréninku, že přestali kouřit – aniž na kouření cigaret někdy přišla řeč.
A stejně tak to platí s negativními efekty – kdokoliv neurofeedback začal zkoušet používat nějakým zajímavě experimentálním způsobem (raději tedy sám na sobě), velmi rychle zjistil, že mimo zavedené postupy tréninku lze vyvolat efekty, které pacient v žádném případě nechce – například bolest hlavy, úzkost, přecitlivělost atd. To opět odporuje tomu, jak funguje placebo efekt.
Zároveň je třeba říct, že u pacientů, kteří chápou jakým procesem procházejí a trénink na ně dělá patřičný dojem, nastavá u neurofeedbacku i placebo efekt. To je pro nás zcela v pořádku. Bereme vše, co pacientovi pomůže. Neurofeedback a placebo nestojí proti sobě. Mohou se navzájem podporovat v rychlejší a snažší cestě pacienta ke zdraví. Placebo efekt totiž, vzato do důsledku, je hezký příklad toho, jak je náš mozek a organismus jako takový schopný vlastní seberegulace – jen mu dát tu správnou informaci. Neurofeedback je pak přesné, cílené, soustavné a v reálném čase probíhající podávání informací mozku zpátky sama o sobě.
Autor: Mgr. Jiří Kysilka, Ph.D.
EEG Biofeedback institut: Trenér, lektor a překladatel
Moje osobní a profesní cesta s neurofeedbackem
Když jsem před pár lety přijal nabídku otestovat na sobě metodu Neurofeedback, netušil jsem, jak moc mi biofeedback změní osobní i pracovní život. O existenci neurofeedbacku jsem přitom věděl už nějakých pět let a ačkoli mi myšlenka „trénovat mozek hraním počítačové hry“ přišla docela zajímavá, nejspíš mi dříve něco bránilo v tom, abych se takříkajíc namočil a vyzkoušel biofeedback na vlastní kůži. Možná jsem si bez vlastní zkušenosti nedovedl představit, že by mi nějaké koukání do počítače s elektrodami na hlavě mělo přinést něco zásadního. Možná neurofeedback působil jako další zázračná metoda, která řeší všechny problémy lidstva, ze kterých jsem byl tehdy už docela unavený. Každopádně jsem pro něco takového v mysli prostě neměl odpovídající přihrádku. Byl jsem zvyklý uvažovat tak, že pozitivní životní změny je třeba si zasloužit a tvrdě na nich pracovat, že nic se nestane „jen tak“. Myšlenku, že je možné si jen nechat přidělat elektrody na hlavu, odevzdat se procesu, přestat se snažit a dát prostor něčemu hlubšímu v sobě, aby to mohlo začít experimentovat, zkoumat nové možnosti a růst k většímu zdraví, jsem teprve musel přijmout. Ostatně, samotná změna přístupu od „musím si všechno tvrdě vydobýt a zasloužit“ k „můžu důvěřovat v sebe a v život a odevzdat se procesu přirozeného růstu“ byla jednou z mnoha hlubokých proměn, ke které mi neurofeedback dozajista dopomohl.
ILF Neurofeedback dle metody Othmerových jsem na sebe začal aplikovat v období intenzivní terapeutické práce v rámci metody somatického prožívání (léčení traumatu), a ukázalo se, že neurofeedback dokáže působit jako účinný katalyzátor, který celý proces prohloubil a zefektivnil. I když jsem před prvním tréninkem neurofeedbacku na sobě pracoval už minimálně deset let, některá hlubší témata stále urputně vzdorovala, a v mnoha oblastech jsem rozuměl tomu, jak funguju a jaký by byl ideál, ale ve skutečnosti jsem žil něco jiného. Jako by tělo a reálný život zaostávaly za tím, kam se už posunula mysl. Což bylo, abych pravdu řekl, značně frustrující. Trénink neurofeedbacku ve spojení se somaticky orientovanou terapií v mém případě vytvořil vhodné podmínky pro to, aby něco mohlo dozrát přirozeně zevnitř, z hloubky, na samotné úrovni neurofyziologie těla – a já pak mohl jen pozorovat proměny, které to přináší navenek. Bez nějakého záměrného soustředění na to, aby tyto změny proběhly – spíš jsem pozoroval sebe sama v dobře známých problematických situacích a všimnul si – „páni, v podobných chvílích jsem dřív vždycky prožíval úzkost nebo pochybnosti, a najednou to bylo jiné, a já jsem jednal sebevědomě. To bylo úžasné!“. Vnější změny však byly pouze špičkou ledovce, pro ty vnitřní se však hůře hledají slova. Jako by se začal rozpouštět hluboký pocit, že je na mně něco zásadně špatně, a že bych měl okamžitě dělat cokoli, čím bych se tomuto pocitu vyhnul – jíst, plnit seznam úkolů, obklopovat se společností druhých a bez rozmyslu dělat všechno, co po mně chtějí, aniž bych zvažoval, jestli to opravdu chci. Unikat do různých menších i větších závislostí. Všechny tyhle kompenzační berličky přestávaly být potřeba s tím, jak se měnil můj vnitřní stav a já v sobě objevoval hluboce prožívaný pocit, že jsem v pořádku, že mám svou hodnotu, že mám svobodu rozhodnout se, čemu chci věnovat energii. Znovu opakuji, že tohle vše jsem už předtím „věděl“, ale teď jsem to začínal opravdu žít, což byla úplně jiná úroveň celé této hry.
Když jsem později začal pracovat s klienty, došlo mi, že hloubka proměny, kterou jsem zažil já, není u neurofeedbacku výjimečná, ale že mnozí klienti prožívají svou variantu tohoto procesu. Moje vlastní hluboká zkušenost s neurofeedbackem mě vedla víc a víc ke studiu moderní neurovědy, traumatu a konkrétně toho, jak se lidská nervová soustava zotavuje z předchozího traumatu, jak se rozvíjí a učí – a po bližším prozkoumání jsem zjistil, že to, co děláme při neurofeedbacku, dává naprosto smysl. Naše nervová soustava je sama o sobě inteligentní a je vnitřně nastavená tak, aby se mohla učit a rozvíjet. Záleží jí na tom, aby byla co nejlépe přizpůsobená podmínkám, ve kterých má žít. Miluje porovnávání rozdílů, z něhož se může učit. Když jí poskytneme klidný bezpečný prostor a dostatek informací, aby mohla začít zkoumat a prověřovat své vlastní fungování, sama pozná, co jí je příjemné a co ne, a dokáže postupně vystoupit ze zastaralých programů, které možná dávaly smysl v minulosti, ale pro náš současný život už jsou omezující.
Není třeba našemu systému říkat, jak má růst, podobně jako klíčící semínko nepotřebuje, aby mu někdo říkal, kdy má vystrčit další lístek a kdy má nasadit na květ – a jakou barvu by ten květ měl mít. Rád se na trénink neurofeedback dívám tímto pohledem – jako když rostlině poskytnete dobrou živnou půdu a závlahu a těšíte se z toho, co si z toho vezme a jakou cestu růstu si zvolí. S každým novým klientem se těším na to, jaká cesta růstu se před ním bude otevírat, jak bude postupně zjišťovat, že mu trénink neurofeedbacku přináší něco hlubšího, než očekával, podobně, jako tomu bylo u mě. Pravidelně se stává, že jsem svědkem poměrně zásadních změn v přístupu k sobě, k druhým lidem a k životu – a je nesmírně naplňující to pozorovat.
Efektivita Neurofeedbacku: studie a zkušenosti
V následujících výtazích ze studií k efektivitě Neurofeedbacku naleznete studie staršího i novějšího data, studie se stovkami učastníků i případové studie s jen hrstkou účastníků. Existují k tomu historické důvody – metoda byla ze strany výzkumníků zpočátku spíše potlačována – v této době začátku 90. let 20. století nebyla neuroplasticita široce známý a uznávaný fakt, IQ se považovalo za neměnnou konstantu a podobně. Výzkum metody, která toto paradigma přímo napadala, tedy nebyl podporován.
Dalo by se říct, že výzva výzkumu neurofeedbacku nebyl nikdy zjistit, jestli metoda funguje – to bylo z empirických zkušeností jasné, empirickým výzkumem a vzájemnou výměnou zkušeností se v praxi i rozvíjeli efektivnější postupy a metody. Tou výzvou vždy bylo, jak získat dostatek zdrojů k tomu, aby bylo možné tyto výsledky předvést veřejnosti ve vysoké kvalitě.
Mnohé výzkumy tak probíhali jako případové studie v soukromých ordinacích praktikantů s malým počtem účastníků. Teprve postupem času se začalo dařit získávat dostatek zdrojů pro splnění vysokých standardů výzkumu, jako jsou dnes rychle přibývající randomizované kontrolované studie.
Zajímavá v tomto může být i stránka mezinárodní společnosti pro neuroregulaci a výzkum (ISNR), která k tomuto tématu vytvořila článek „na obranu neurofeedbacku“, včetně příkladů rigorózních prací, které lze v oblasti výzkumu neurofeedbacku nalézt.
V reakci na zájem o Neurofeedback trénink u pacientů s ranou fází Alzheimerovy choroby jsem požádal
naše zahraniční partnery z EEGInfo o přehled vědeckých studií k tomuto tématu ze světa Neurofeedbacku.
Autismus je porucha, kde je ze zkušeností praktiků ILF Neurofeedback obzvláště efektivní, ve srovnaní s klasickými metodami Neurofeedbacku nebo jinými typy terapií. To můžeme potvrdit i z naší praxe – v některých případech byly výsledky skutečně dechberoucí.
Vědecký tým EEGInfo připravil výtah ze studií, které zaznamenávají efektivitu Neurofeedbacku u této poruchy:
Podle většiny definic se každá nemoc dá označit za „chronickou“, pokud její symptomy trvají déle než jeden rok. Z tohoto hlediska sem spadají jak nemoci fyziologické, tak duševní. Výzkum stále více poukazuje na možnou pozitivní roli neurofeedbacku u těchto onemocnění. U chronických nemocí se neurofeedback ukazuje jako obzvláště nápomocný pro pomoc s doprovodnými symptomy onemocnění, jako jsou úzkosti, bolest, nestabilita nálad, problémy se spánkem, deprese atd.
Vědecký tým EEGInfo připravil výtah ze studií, které zaznamenávají efektivitu Neurofeedbacku u několika chronických nemocí:
chronický regionální bolestivému syndrom
fybriomyalgie
neuropatie
epilepsie
roztroušená skleróza.
Pokud byste potřebovali český překlad, neváhejte nás prosím kontaktovat.
Migréna patří k velmi nepříjemným onemocněním, která se ne vždy daří úspěšně řešit farmakologicky. Jak migréna, tak další obtíže záchvatovitého (paroxysmálního) typu vždy dobře reagovaly na Neurofeedback – to bylo ověřeno již na samém počátku metody při výzkumu epilepsie. Nynější výzkumy napovídají, že Neurofeedback a další způsoby přímé práce s mozkem (jako např. TENS) mohou být často efektivnější než medikace a vést ke zbavení se epizod migrény, bolestí hlavy a/nebo chronické bolesti obecně, či ke snížení jejich četnosti. Stejně tak jsou zaznamenány výsledky u doprovodných sekundárních obtíží, jako je nevolnost, citlivost na smyslové vjemy a problémy se spánkem.
Vědecký tým EEGInfo připravil výtah ze studií, které zaznamenávají efektivitu Neurofeedbacku u této poruchy.
Pokud byste potřebovali český překlad, neváhejte nás prosím kontaktovat.
Zatímco v USA má Neurofeedback v terapii závislostí již dlouhou a úspěšnou historii – významné studie se objevují již na počátku 90. let – v ČR zatím tato možnost nebyla příliš široce využita. V našem institutu se těmto obtížím věnoval náš zakladatel PhDr. Jiří Tyl, a potvrdil efektivitu neurofeedbacku u závislostí. Kromě klasického seberegulačního tréninku se zde uplatňuje trénink Alfa – Theta, což je trénink „hlubokých stavů“, transových stavů mysli na pomezí bdělosti a spánku. Zde dochází k uvolnění a restrukturalizaci podvědomých témat klienta. Nacházíme zde přímou spojitost s terapií traumatu, ve které je obzvláště efektivní právě ILF Neurofeedback, díky účinnemu působení na hluboké struktury mozku, jako je limbický systém a v něm obsažená amygdala a hippocampus.
Vědecký tým EEGInfo připravil výtah ze studií, které zaznamenávají efektivitu Neurofeedbacku u této poruchy.
Pokud byste potřebovali český překlad, neváhejte nás prosím kontaktovat.
Addiction Neurofeedback and Addiction
K tématu závislostí, traumatu a neurofeedbacku vřele doporučujeme vynikající knihu od terapeutky
Sebern Fisherové:
Neurofeedback in developmental trauma (Amazon)
Vady řeči lze rozdělit na vývojové – dysfázie, dyslálie a další typy, a vady získané, například v důsledku úrazu – afázie.
Ze zkušenosti našeho institutu i námi vyškolených praktikantů můžeme s jistotou potvrdit výraznou efektivitu ILF Neurofeedbacku u vývojových vad řeči. Značná většina (cca 80 procent) klientů nejen že se lepší, ale lepší se poměrně rychle a výrazně. Viděli jsme dobré výsledky dokonce i u komplikovaných vývojových vad řeči, jako v důsledku autismu. Pro logopedy, speciální pedagogy a další profese, které se vývojovým vadám řeči věnují, můžeme neurofeedback vřele doporučit.
S afázií se potkáváme méně často, nicméně vědecký tým EEGInfo připravil výtah ze studií, které zaznamenávají efektivitu Neurofeedbacku u této poruchy.
Pokud byste potřebovali český překlad, neváhejte nás prosím kontaktovat.
Technické vybavení pro ILF Neurofeedback
ILF je možné trénovat pomocí zařízení Neuroamp 2 a jeho software Cygnet. Jeho výrobce Beemedic přístroj označuje za s náskokem nejpokročilejší neurofeedback systém na světě a z naší zkušenosti mužeme říct, že s tím souhlasíme. Od jednoduchého a automatizovaného ovládání ze strany terapeuta, atraktivní a rozmanitou škálu feedback animací pro klienta, přes samotné výsledky tréninku, které jsou často rychlé a hluboké, se jedná o špičkové zařízení, které nechává námi známou konkurenci daleko za sebou.
K zakoupení přístroje je podmínkou absolvování základního pětidenního kurzu a získání závěrečného osvědčení. Výrobce tímto způsobem reguluje, aby se zařízení nedostalo do nevyškolených rukou. Přístroj je možné zakoupit přímo na stránkách výrobce, s čímž rádi pomůžeme. https://www.beemedic.de/bee-medic-technologies-in-mental-health.aspx
Pro plnou funkčnost Neuroamp 2 je třeba si zakoupit sadu, která obsahuje potřebné příslušenství, jako jsou elektrody, feedbackové animace a podobně.
Základní sada Basic obsahuje jen minimum animací a je vhodná spíše na úvodní vyzkoušení nebo práci s nenáročnými klienty. Cena je 6217 EUR bez DPH.
Doporučili bychom pro dobrý začátek praxe alespoň sadu Basic-Pro, která obsahuje dostatek různorodých feedback animací a her. Cena je 6900 EUR bez DPH.
Pokud budete chtít využít další komponenty metody Othmerových, jako je elektronický QIKtest pozornosti a taktilní zpětnou vazbu, potom doporučujeme sadu Advanced. Cena je 7990 EUR bez DPH.
Je možné se rozhodnout až na základě zkušenosti ze základního kurzu. Bližší popis sad lze nalézt zde:
https://www.beemedic.com/bee-medic-technologies-in-mental-health.aspx
Pokud bude trénink probíhat pravidelně s dostatkem klientů, tak dle našeho názoru určitě ano. Lze se na to podívat z více hledisek:
Z hlediska klienta je důležité, že ILF trénink je příjemný, vtahující a intenzivní zážitek. Všechny kroky tréninku byly vyladěny ve spolupráci inženýrů, terapeutů a vědců tak, aby klient zažil brzy silný efekt tréninku, byl nadšený a mohl k němu získat důvěru. Od feedbackových her a animací po použité frekvenční spektrum a použité kroky analýzy signálového řetezce bylo vše vyladěno za tímto jedním účelem.
Z hlediska terapeuta je důležité, že naprostá většina ovládání je automatizovaná. Stačí nasadit správně elektrody, vybrat vhodnou frekvenci a feedback hru pro klienta a pak stačí spustit. Vše ostatní se řídí samo. Terapeut tak může uplatnit svou odbornost – například vést během tréninku terapeutický rozhovor – a nemusí se z něj k tomu stát schopný technik. Software Cygnet je také každý rok upraven a aktualizován v souladu s novinkami, se kterými pravidelně přichází terapeutický tým EEGInfo.
Z hlediska podnikatelské investice je důležité mít možnost oslovit dostatek klientů a promítnout cenu přístroje do ceny terapie. V Praze pro nás nebyl problém zvýšit cenu o 30% a přesto mít díky silným zážitkům a vzájemným doporučením klientů stále naplněnou kapacitu ordinace. V takovém případě se investice vrátí už po 1 roce. Zdráhali bychom se takto investovat v místech s nižší kupní silou a nedostatkem zájemců, nebo v pracovištích, kde bude přístroj užívaný jen menší část týdne.